insulin_1
insulin_1

press to zoom
insulin_2
insulin_2

press to zoom
insulin_3
insulin_3

press to zoom
insulin_1
insulin_1

press to zoom
1/3

100. VÝROČÍ OD OBJEVU INZULÍNU

Kov:                                    zlato
Hmotnost:                        31.16 g

Ryzost:                               999,9/1000
Krajina:                              Kanada
Nominální hodnota:        200 CAD
Průměr:                             30 mm
Kvalita:                               Proof
Limitace:                           450 ks
  • Instagram

Popis mince

Kanadská mincovna pro rok 2021 emitovala zlatou minci k příležitosti stého výročí od objevu inzulínu, který se první krát izoloval právě na kanadské půdě. Mince je ražená do ryzího zlata o hmotnosti jedné unce ve velice nízkém nákladu 450 kusů pro celý svět.

 

Reverz mince, který navrhl kanadský umělec Jesse Koreck, je opatřen dvojitým datem („1921 2021“) u příležitosti 100. výročí převratného objevu. Právě javorový list odkazuje na laboratoř University of Toronto, kde se samotné pokusy a objev uskutečnil. Kromě listu je na minci vyobrazená lahvička s inzulínem, Erlenmeyerova baňka, hmoždíř a tlouček. Inzulin je zobrazen jak v krevním oběhu, tak v monomerní formě. Na averzu mince je podobizna Jejího Veličenstva královny Alžběty II. od Susanny Blunt.

Frederick Grant Banting

Objev inzulínu představuje průlom ve světě medicíny a přinesl revoluci v terapii i prognóze cukrovky, jedné z nejvíce studovaných nemocí v historii medicíny, jejíž první zmínky sahají až staroegyptských, indických a čínských pramenů.

 

Sir Frederick Grant Banting byl kanadský lékař, který objevil léčebné účinky inzulinu a se svým spolupracovníkem Charlesem Bestem jej izolovali ze slinivky břišní. Za tento objev, který znamenal zásadní pokrok v léčbě cukrovky, mu byla udělena Nobelova cena za fyziologii a medicínu roku 1923. Na Měsíci je po něm dokonce pojmenován kráter Banting.

C._H._Best_and_F._G._Banting_ca._1924.png

Obr.: Charles H. Best (vlevo) a Frederick Grant Banting (vpravo).
 

Abychom ale nepředbíhali, vrátíme se do počátku 20.století. V roce 1920 Banting studoval práci Mosese Barrona (1884–1974) s názvem „Vztah Langerhansových ostrůvků k cukrovce“ publikovanou v roce 1920 a byl nadšen popisem experimentů i prací z publikace o vazbě pankreatických kanálků u králíků, psů a koček, za účelem studia vztahu mezi pankreasem a diabetem.

 

Obtížností, se kterou se setkali všichni vědci, bylo oddělit extrakt z Langerhansových ostrůvků od zbytku exokrinní tkáně pankreatu. To se Bantingovi na univerzitě v Torontu podařilo. Od listopadu 1920 začal Banting pracovat v laboratoři vedené Johnem Jamesem Richardem MacLeodem (33). Bantingovým cílem bylo izolovat hormon vylučovaný pankreatickými ostrůvky. Před odjezdem na plánovanou dovolenou do Skotska umožnil MacLeod Bantingovi, aby mu pomáhali dva mladí asistenti, Best a Noble. Vědci uzavřeli pankreatické kanály technikou navrženou Bantingem k získání degenerace exokrinní tkáně pankreatu a k získání ostrůvku pankreatu v čistém stavu. S tímto tekutým extraktem Banting a Best poprvé v historii medicíny našli způsob, jak kontrolovat glukózu u diabetického zvířete.

 

MacLeod, vracející se ze Skotska, předpokládal historický význam výsledků, kterých Banting s kolegy dosáhl a dne 11. ledna 1922 povolil provádět experimenty na lidech.

 

Leonard Thompson, čtrnáctiletý vážný pacient s diabetem ve všeobecné nemocnici v Torontu, byl prvním léčeným pacientem. Počáteční klinické experimenty však byly neúspěchem: podání 15 ml extraktu pankreatu nemělo žádný dopad na ketoacidózu, pouze mírně snížilo glykemii a glykosurii a vedlo ke vzniku sterilního abscesu. 23. ledna Leonard podstoupil další sérii injekcí a tentokrát zažil normalizaci glykemie, glykosurie a ketonurie. Podrobněji se glykemie snížila z 520 mg / dl na 120 mg / dl. Glykosurie poklesla ze 71 na 9 g; ketonurie zmizela.

 

Kromě Leonarda byl dalším pacientem, který podstoupil inovativní léčbu, Joe Gilchrist, diabetický lékař, a byl také prvním pacientem, který trpěl hypotenzní hyperglykemií, což je jeden z vedlejších účinků inzulínové terapie.

 

Na základě těchto úspěchů Banting a Best 12. prosince 1921 oznámili výsledky objevu inzulínu Americké fyziologické společnosti.

 

V roce 1923 začala německá farmaceutická laboratoř vyrábět inzulín na základě výrobní licence vydané Výborem pro inzulín v Torontu. V roce 1923 začala výroba inzulínu v Dánsku a Rakousku a v roce 1924 v Maďarsku, Austrálii a Argentině.

 

Bantingovi a MacLeodovi byla následně v roce 1923 udělena Nobelova cena za fyziologii a medicínu. V první chvíli po zveřejnění laureátů chtěl cenu Banting odmítnout, jednak proto, že se MacLeod podle jeho mínění o vývoj inzulinu ve skutečnosti nezasloužil, a také proto, že Charles Best byl opomenut. Teprve po domluvě profesora hygieny v Torontu Johna Geralda Fitzgeralda a mecenáše tamější univerzity plukovníka Alberta Gooderhama uznal význam této jedinečné ceny pro Kanadu a odmítavý telegram do Švédska neposlal. Okamžitě však oznámil, že se o svůj finanční podíl ceny rozdělí s Charlesem Bestem. (Macleod se později o svou polovinu rozdělil s Jamesem Collipem). Při slavnostním předávání ve Stockholmu však nebyl přítomen ani Banting, ani MacLeod.

 

Techniky čištění inzulínu byly vylepšeny až do přípravy inzulínu s chemickou strukturou podobnou člověku. Následně byl lidský inzulín produkován technikou rekombinantní DNA díky genetické modifikaci bakterií.

Mohlo by Vás zajímat

To play, press and hold the enter key. To stop, release the enter key.

press to zoom
press to zoom
press to zoom
press to zoom
press to zoom
press to zoom
press to zoom
press to zoom